V jednoduchosti je krása. A síla.
Dlouho jsem jenom seděl a přemýšlel, že si začnu psát blog. Jenom pro sebe. Ale pak přišly otázky. Jak to udělat? Kde? Kdy? Všechno zbytečně složité. Takhle končí 99% všech nápadů. Pouze v hlavě. Málokdo přemění myšlenku v čin. Idea, byť sebelepší, zapadne mezi tisíce jiných a je zapomenuta.
Proto jsem si řekl ne. Udělám to jednoduše. Prostě začnu. Právě teď. I když je jedenáct hodin večer, celý den jsem byl na nohou, stejně mám pár minut na napsání odstavce či dvou.
Bude to dokonalý článek?
Ani omylem.
Nevadí, dokonalost je stejně jenom iluze.
Nějaký vzhled, řád a strukturu dodám později.
Proč píšu?
Nechci jít s davem. Nikdy jsem nešel. A nikdy nepůjdu. Odmítám přijmout společností nalajnovanou "zaručenou" cestu životem. Škola - zaměstnání - důchod.
Děkuji, nechci.
Řídím se pouze svým vnitřním hlasem. I ten dělá chyby. Spoustu. Ale tak to má být.
Každá chyba, každý pád, to všechno je bolestivé. Bolí to? Správně! Bolest je znakem růstu. A růst, zlepšování sebe sama, to je cesta ke štěstí. Každý den být o maličký kousek lepší, než jsi byl včera. Den za dnem a najednou se začneš měnit. Jsi někdo jiný.
Ostatní tě budou soudit, odrazovat od tvé cesty, zrazovat, ale přes to všechno si jdeš svou cestou. Možná bude delší než čekáš, možná těžší než kdyby ses nechal unášet proudem. Ale bude tvoje. Jenom tvoje.
Právě v těch těžkých chvílích pamatuj na dvě věci.
Jednoduché. Písmeno a znak.
B+
Be positive. Always. No matter what.
Žádné komentáře:
Okomentovat